Jednou

4. dubna 2014 v 0:12 | Marky
....uz tak čtyři roky si říkám, že začnu chodit spát dřív. Výsledek je zřejmý z hodiny, ve které právě píšu. Vzdycky jsem si rikala, ze na spaní je casu dost cely život. Ze se vyspim...az bude vikend....az budou prázdniny...az budu v nemocnici....a takhle se to porad odkládalo.
Jednou začnu chodit spát pred půlnocí. Jednou budu mít nudný týden bez nervů nebo shonu. Jednou mi dojde ze uz jsem starší.
Doslo mi to dneska. Ze uz tak čtyři roky je to stejne. Nemam na vysvědčení vyznamenání -> snažím se ucit vic -> chodím pozdě spat -> jsem ve stresu -> mam nekdy přehnané reakce. Nebo je to cele lež a jsem proste vrozeně citlivá? Jednou mi dojde, ze mi uteklo mládí. Že už nejsem dite a ze nic nebude jako dřív.
Jednou se sejdu s mou třídou ze základky. Jednou uteču v noci z domu a půjdu kam chci. Jednou budu možná spokojena aspon trochu sama se sebou. Jednou si budu věřit.
Jednou prijdu na způsob jak být lepsi ve vsem. Jak mít známky na vyznamenání, spát dost, být rychlejší v běhu....
Jakobych se probudila ze snu, došlo mi dneska, ze uz za dva roky jdu na vysokou. Respektive bych mela jít. Za dva roky musim vedet co budu delat cely život. Nevim to teď a to je špatně. Nejsem prý dost soustředěná. Nemám cíl. To je dost špatný. Usiluju o vsechno a nevidim smysl v nicem. Respektive ne ve škole.
Jednou chci studovat v zahraničí....- za dva roky. Už? Tak brzo? Jaké to bude za dva roky? Budu porad tak závislá na Tobě? Budeme jeste My? Doufám, věřím.
Jednou bude vsechno v pořádku. Moji kamarádi nebudou mít problémy ani nemoci, rodice se smíří s tím, kdo jsem.
Jednou se přestanu bát.

Jednou...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama