Červenec 2012

Take a team !! ♥

21. července 2012 v 11:55 | Marky
To mi bude chybět....poprvé v život+ě!! Poprvé za 6 let, co basket hraju, budu vzpomínat na sosutředění s teamem. Bude mi chybět každý den...

7.30 budíček ,,Néééé doprdele vono neprší..nééé holky já neběžim, já to fakt nedám!" ,,Tohle je teror, na běhání jim kašlu!!" ,,Proooooooč neprší?!"
8.00 odbory se snaží ,,Nikam neběžim!" ,,Jdi si sám, Robote!" ,,Pane trenére nechte běžet jenom Maky s Robotem, nám je to jedno, my nechcem!"
9.30 snídaně ,,Hej máte Nutelu?" ,,Kde je Nutelááááá???" ,,Dej sem ten nůž a máslo!"
9.40 TV ,,Lidi přepněte tooo!" ,,Krávo!" ,,Ona si začala." ,,To je moje místo!"
10.45 hřiště ,,Maky tyvole..." (jako jediná běžim ten 1,5 km do kopce) ,,Néééé..prooooč..."
nebo 2. výběh ,,Nikam nejdu!!" ,,Do háje s běháním!!" ,,Holky schováme se v lese, utečeme!" ,,Maky odběhni to za nás!"
12.15 oběd ,,Já mám moc, to nesnim." ,,Nemám hlad."
12.30 polední klid u TV ,,Holky přineste mi Papitu!" ,,Hej lidi dáme si toast?" ,,Chrááááááp."
16.00 2. výběh nebo trénink ,,Už je odpoledne, ale je to stejně na ho*no." ,,Co bude k večeři?"
18.00 večeře ,,Jupí konec dne!!"
18.30 definitivní volno ,,Nech tam Simpsny!" ,,Nezmeškejte Farmu!" ,,Maky zpívej!!" ,,Kolik toastů s Nutelou a kolik s banánem nebo se sýrem a kečupem?" ,,SLUŽBÁÁÁÁÁÁ! Takovej bordel tady!!"
pak prostě TV, zevling, ikdyž já jsem to trávila na hřišti střelbou a nájezdama :D
23.00 konec TV ,,Jdu na záchod!" ,,Já taky!" ,,Jejda to byla tvoje noha? V tý tmě jsem tě neviděla.." ,,Maky zpívej!!" ,,Dělej, my chceme Levan Polku!!!"
musela jsem jim zazpívat...xD
Pak už jsem většinou jen kecala s kámoškou s dlouhodobým zraněním, která měla večer depky, nebo jsme si obě do půlnoci četly v prázdném pokoji. :)
01.00 stále se snažím usnout ,,Do háje to bolí..." (tentokrát můj výrok)

a takhle 6 dní :D Bude mi chybět ta sranda na kajaku, při dělání toastů aneb ,,Otevřem si obchod Maky a Sid toast!" a nejvíc asi hohbaření s kamarádkou ,,Hej Johne, vyryla jsem na ten pařez naše iniciály...jako Marky a Be...y na hřibech!" ,,Hele Johne a nevadí ti, že 70% našeho košíku jsou babky?!" :D :) Bože....první povedený soustředení. Dneska první ráno bez proseb o zpívání, bez keců na běh a bez paniky v hlavě ,,Já chci domů.....asi." Tak já jedu zas na chatu...zase v září. :) So happy I must go running!! x) ♥♥ Again ♥ :´)
Díky! ♥ Prej jsem se zlepšila....ale stejně mi v hlavě zní trenérovo ,,věnování" do úkolníků ,,Take a team!"
Pá ♥♥

Za bráchu 40

8. července 2012 v 20:21 | Marky
Shrnula bych to asi celé takhle:
1) dekompenz
2) údif
4) ,,To dám!"
3) pochlíst
4) uchcíp
5) okey

Takže...:D
DEKOMPENZ radostí na nádraží, nádhernej velkej žhnoucí úplněk, radost!! Ale dál už cesta probdělá. Četla jsem ve tmě dopis, vedle v kupé byli ožralí idioti a kopali mi do stěny, naštěstí jenom mně takže rodina klidně spala. :D :P Čili jsem spala asi dvě hodiny. Ráno přistání vlakem, vedro na padnutí, ale radost.
Vyšli jsme na 5hodinový výlet. Po první půlhodině bratřík začal skuhrat, že jsou mu malý pohorky a nevěděl to.
ÚDIF aneb jasněže mu zase něco vadí. Ale já se rozhodla. Kdyby šel v botech dál, měl by puchýře a byl by příšerně protivnej, hnusnej a otravnej a druhej den už by nikam nešel. Takže jsem mu navrhla, že si boty vyměníme. Ano, byly to moje staré boty, o 2-3 čísla menší než mám teď, ale řekla jsem si ,,Ani slovo." a šla do kopce. :)
První výlet krásnej, super, 4 hodiny do kopce, 1 z kopce, bouřka na hřebenech (rodina se bála, ale já to enjoyovala). Jen jsem šla jak automat, pohled prázdný před sebe, maximální tempo, nic nevnímám únavou.
,,TO DÁM!" aneb další den, velevýprava 10 hodin na nejvyšší hřebeny. Maminka nějak zapomněla dočíst dovětek, že je to velmi náročná trasa pro zkušené. Čili po řetězech, naprosto nahoře ve 2000 metrech a výš, celý život promítnutý v hlavě. Záleží na kroku. Jeden krok vedle a kaput. Ale řetězy dobrý....pocit bezpečí 10%. Jenže pak mě značka navedla (šla jsem pořád první) na samotné ostří skály a já nemohla nikam. Na zádech batoh docela nelehký (vyměnila jsem ho s tátou, kterýho příliš dřel do zad...), před sebou hladká skála, za sebou vyděšená máma, okolo sráz. Hnus, panika, mlčím, dýchám na zbláznění, stres, slzy držím těžko. Máma řve ,,Vrať se Markéto, vrať se proboha!!" ale já nemůžu. Posílám rodinu zpátky, řvu ,,Nechtě mě!! Nech mě!!" a v duchu ,,Přemýšlej, to dáš!". Jojo...křeč do lokte, ujelo mi to, ale chytla jsem se okraje a vymyslela, že jediný pokus je sklouzat pomalu po hladké straně níž na skálu. Povedlo se. Celou noc jsem z toho nemohla spát hrůzou.
POCHLÍST z včerejška. Odpočinkový výlet - 3 hodiny na plesa, 1 dolů. Jdu do kopce jako vždy co nejrychleji a na hudbu, abych nevnímala bolest, kterou mi působí malé boty. V půl 4 máme okruh za sebou a já beru mámu ještě na jeden výstup, stejné převýšení, jen 3 hodiny navíc oproti tátovi a bráchovi. Nádhera, krása, prokecaná cesta, ale dole na asfaltu už mám co dělat, abych neřvala bolestí. První, co mě ve středu napadlo je ,,Já na puchejře neumřu, jako všichni v týhle rodině." Ale je půl desátý, rodina usíná a já píšu dopis, abych se zabavila. Pak beru hudbu a ležím...ležím půl hodiny a pochlístávám se bolestí nohou. Nápad! :) Mám ještě ruku, a tak na ní ležím. Hned jak odlehnu, natáhnu....bolí to, jako vždy. Ale soustředím se, žádný vnější náznak bolesti, kdybych to provozovala před někým, nepozná to na mě. A SAKRA. Překonala jsem svou největší bolest, zvykla jsem si. :P
Choulím se jak nejvíc můžu a pořád poslouchám. Pak se začnu třást bolestí. Jdu se projít na záchod, ale cestou sebou skoro říznu a stojí mě to hodně úsilí. Nejdřív kulhám, ale pak si řeknu že jsem blbá a že to musim přechodit. Ale v zracdle se na sebe usměju a říkám si ,,Hmm čus, hned je to lepší s úsměvem. Nebuď máslo vole." a potácím se zpět.
Je mi líp...ne, jen necítím bolest, protože ji přebil třes. Ale ze zimy. Cítím, že strašně heatuju, ale je mi nehorázná zima. Napadlo mě, že mám teplotu, ale taky mě napadlo, že je to takovýto od rodičů, když jsem dlouho na slunci, jem i pak zima. Jediný co mě nenapadlo je vzbudit je. Ale v jednu ráno už mám problém vnímat písničky a cítím se jako přejetá vařícím buldozerem. Jdu na záchod. Jenže mě slyší máma a ptá se ,,Taky nemůžeš spát?" a já jí chci odpovědět, ale nemůžu, vím jen, že nesmím povolit snahu vnímat. A bylo to venku, zamotala jsem se, ona šla se mnou, sáhla na mě, pak i táta a zjistili, že mám 39,8. :D No nejsem já to borec?! :D xD Do tří do rána mě balej do prostěradla, ale já nic, heatuju dál. Vnímám jen strašnou bolest na hrudi při dýchání a usmívám se na rodiče, protože mi přijde trrapný skuhrat a nechci, aby se trápili. V hlavě si přísahám ,,Hrášku neboj, já se do večera uzdravim, slibuju Ti to!!" ♥♥
A tak nespim a nespim...a rodiče naštěstí už spěj. A je konečně ráno, půl devátá a my jedem busem pryč. Ehm....strašnej problém pro mě bylo stoupnout si. Pak jít, pak stát a čekat. Táta mi zatrhnul vzít si krosnu. Je mi to blbý, ale vím, že bych se zhroutila. :P A pořád lepší se usmívat a překonávat než pro sebe nechat poslat sanitku a ležet někde v cizině v nemocnici.
UCHCÍP cesta vlakem - příšerný vedro, nevnímám, motá se mi palice, heating, ale už jen kolem 38° čili trapas a držím hubu. :) Jen usínám, nespala jsem a brácha si ze mě dělá srandu ,,Uchíp jede!" a když náhodou něco řeknu ,,Hele uchcíp žije!! Uchcíp promluvil!" xD Baví mě. x) ♥ Třetí vlak, přeběh pře perónu kvůli slejváku ,,Joooo to dáááám!" řvu na sebe a vyšlo to. Ale ve vlaku dusno, moc lidí a já musím stát v uličce, nedá se ani větrat. Le výzva. :D ale jo, je to opět tam.
OKEY....tak jedem posledním vlakem až do Prahy. Hodinu a čtvrt zpoždění, na trase byla bouračka pendolina s autem. Vedro, ale já čtu a čtu...420 stran má kniha, slíbila jsem kámošce, že ji přečtu do úterý. xD ♥ Ale výstup, už se cítím líp a beru si krosnu, je to dobrý. :)

Tak....jsem happy, jsem doma. Je mi normálně, ani stopy po 40 horečce. :) Vtipkuju pořád stejně, nálada dobrá. Nohy podomácku chirirgicky ošetřený od táty. Obě zavázaný, trapas, není co řešit, jen prej mi horzí zánět achilovky, ale dneska mě to nebolí. :) Účel splněn. Rodiče mi nadávali, že mám teplotu. Jenže proč.
Bráchovy malé boty -> výměna -> puchýře -> nevyhnutelné 3 dny chůze -> bolest -> úprk do kopců, chci to mít co nejrychleji za sebou -> přehřátí - > 40°....ale to jsem jim nemohla říct, to by je mrzelo. Čili záměr splněn. Já necekla, všichni jsme v pohodě (navenek) chodili, brácha byl milej a vtipnej. :) ♥♥
A tohle byl můj začátek prázdnin aneb challenge everytime. Jsem zvyklá za někoho trpět. A slib jsem splnila, neheatuju, je mi dobře, jen nemůžu běhat. Chodit bolí, ale to dávám. A jsem nadšená krásnými mraky na obloze....díky!! :´) ♥♥♥

ZA BRÁCHU 40.

Míň lehu, víc běhu :D ♥♥

3. července 2012 v 20:00 | Marky
O!M!G!
Aneb co já se o sobě nedozvim. xD Uděláme to formou deníku

Sobota: na prd!!
4 hodiny basket na max, 30 minut běh, švihadlo a posilování a pak příšerná oslava neznámý pani. Co víc mi mohli udělat, než mě zavít v hroznym vedru do příšerný díry a nutit mě hopsat na dechovku a dělat, že mě to baví. Tři hodiny a dost, s bráchou jsem naprosto vydeptaná zdrhla do chaty. To bylo od něj hezký. Já celou cestu mlela o tom, že je to na nic, že tu nikdo neni, že se tady zbláznim, že uteču pryč, že se půjdu utopit do rybníka.....a on mi celou dobu oponoval. xD Byla jsem tak naštvaná, že jsem šla v deset spát. :D ♥♥

Neděle: no tak dobře...
Ráno rodina, pak odjezd za kámoškama. Ve vedru na slunci hrajem frisbee a já z toho mám hrozně nahrabáno. x´) ♥ Pletou se mi nohy a je mi fajn. x) Odpoledne stíhám jen 5km běh, 3 hodiny basket a posilování. Táta mi ztratil švihadlo. :P ♥ V jedenáct uchráp.

Pondělí: vůle vítězí!!
6:45 přišel bratr nahoru, shodil svazek klíčů a vrazil do skříně. Poslala jsem ho do pr***e a on spal vesele dál. Za čtvrt hodiny jsem se naštvala a vylezla z postele. 7:20 výběh ,,Kam dneska poběžim? Malý trapný kolo mě nebaví....5km mě nebaví....." a běžim druhej směr. Nejdřív přes hlavní do polí, vypadá to tam jako Good life. x´) ♥ Pak zase zpět, protože mě napadla výzva. Ou jé, docela brutálních 5 kopců po hlavní, vedro, ráno (já bez pití i snídaně ještě) a dalších 13km. Muhaha, první kolo je výgeb, totální radost z toho, že jsem fakt uběhla celkem 17 km a nic mě nebolí. Příšerně se klepu a chodim jak blbeček, jsem bez energie. xD Ale nevadí, zuju botky a šup na trávu. = 3 hodiny basket až ze mě leje. :D Hrozná radost z toho, že ze mě leje, díky Tobě. x´) ♥♥
Pak jsem teda dvě hodiny nic nesportovala, musela jsem s bráchou očesat 3 keře rybízu. :P ♥
A ou jé, 14:30 mě napadá ,,Hele tyvoho kdybych běžela ještě jednou, mám 30km...." a tak vybíhám. Už 3. kopec jsem sebou málem řízla, tak jsem se zastavila asi na minutu. Pak jsem málem pošla v chatovišti 6 km od chaty, ale objevila jsem keř malin a angreštu a na ty jsem udělala nálet, což mě zachránilo. :D Protože mi jaksi talíř hráškový polívky na celej takovej den nestačil. xD Totálně ztrápená grimasa, běh jak paralympionik, ale je to tam a já mám v nohách těch 30km!! x´D ♥♥ Aneb ,,ÓÓÓÓóóó za tohle mi to stálo, vůlě vítězíííííí!! To jsem já!"
Pak 1/2 hodiny s tátou plavem, to je super na únavu, boží!! :´) ♥♥
No a jelo se do ,,města" pro obálky, známy a Listerine. xD Chodim jak kdyby mi někdo ustřelil kus pravý nohy, což teda přesně tak mě bolí kyčel. Ale to už znám, to chce buďto úplnej klid nebo přeběhat. Táta ,,Ty příšerně kulháš." ,,Nóó jó...víš, mám puchejř, to přejde." :D ♥ a o hodinu později už zase běžím do tábora, hezky po trávě a na písničky. Nádherný nebe a já totálně dojemnej pocit. x´) ♥♥ Říkám si ,,To jsem ale vůl, takhle se zničit....ale vždyť mě už to ani nebolí!!" a v osm vyrážim bosky na plac. Tentokrát s hudbou, to je žůžo!! To je lítání po zahradě, jumpy, bez přestávky. Protože zastávka = nic nevidim jak ze mě leje. :D ♥♥ A takhle blbnu hodinu a čtvrt, než začíná bouřka jak prase. Potemnělo nebe, zahřměly hromy a já v uších na max Secrets ,,Dokud to nedohraje, ikdyby mě měl sejmou blesk, neodejdu!!" a totálně krásnej blízkej blesk praští zrovna na ,,All my secrets away!" ♥♥♥ Mám děsnou radost. x´) ♥
Pak ještě půl hodiny posiluju a v půl jedenáctý vesele zechrápávám bolestí nohou. x´D ♥♥

Úterý: perpetuum mobile
Le v sedm budík, ale máma je doma ještě do osmi, nesmím vylézt. Protože kdyby věděla, že sprotuju už od rána, večer mi všechno zakáže trénovat. :P Držim se, dokonce jsem se i nasnídala a v 8:50 si táhnu kajak na rybník. Muhaha, předsevzetí pro tu chvíli je 10 rybníků tam a zpět. Po dvou tam a zpět mi umíraj ruce a křupe v lokti. Ale říkám si ,,Tohle nejsem já. Kde je sakra moje vůle?!" a tak jezdim....a jezdim až dokud nemám těch 20 rybníků za sebou, totální bolest rukou a břicha , prokecaná asi půl hodina (aneb já vím, že mě slyšíš ♥) a radost. Radost z pochmurnýho počasí, protože se neusmažíš ani Ty na kurtě, ani já kdekoli. Radost, že jsem to nevzdala. :) je 10:30 a mám to. Teprve teď přijížděj dělníci a dělaj si ze mě jako každý den srandu. Protože prej nikdy nikoho víc trénovat neviděli. xD Chudinky teda. :P ♥ Brácha teprv vstává, věřim snídani pro něj a vybíhám. Jako včera, 13 km. Super!! :´) Strašně dobře se mi běželo, nezastavila jsem ani po kopcích, jen mi volala máma. :P xD ♥ 12-13:30 basket na trávě jako vždy. Ale trochu u toho chcípám vysílením. Ovšem vůle vítězí, že ano. :´) ♥♥ Půl hodina posilování, pak jsem vařila bráchovi oběd. No a táta přijel, tak jsem stihla jen další hodinu basketu, tentokrát ze mě zase lilo a protože to bylo na hudbu, nechcípala jsem. :´) ♥♥
17:50-18:40 nehádnete co......ano, běh. xD Le přijeli jsme dom, vybalím a do dvaceti minut běžím. x´D Cestou jsem zjistila, že je na mě můj okruh málo, tak jsem si tak běžela, až jsem totálně zmokla a byla happy. x´) ♥♥ Takže dneska naběháno 24km.....ráno si říkám ,,Dám si voraz, nezničím si nohu..." a prdlajs. :D ale mě už kyčel nebolí, to jsem přeběhala. Bolej mě jenom příšerně nohy, ale to je podle hesla ,,co bolí, to sílí", tak ať :´) ♥♥ Trampošila jsem na max, ale začalo tak moc lejt, že mě táta sprdnul, že nastydnu a zahnal mě dovnitř. Jojo, tak jsem teda šla posilovat na půl hodiny. A jak to tak vidim, můj sportovní den tím nekončí. :D ♥♥

Óóó....jsem happy. x´) Protože jsem si to spletla a jedem až zítra v noci = celej den volnej = prosportovanej. :´) x´D ♥♥ A pak tradá spacím vlakem. :) ♥ Jsem ze všeho nějak dojemně happy. x´) ♥ A zaznamenala jsem zlepšení ve střelbě. x) ♥
Jmenuje se to
Míň jím, víc piju,
víc spím, míň hniju.....a naplno žiju!! x´) ♥♥ Docela pravdivý...až na to, že žiju naplno v rámci okolností, který jsou, že jsem ,,sama". ♥♥ Ale je to šupel. :´) Čau lidi, jde se něco dělat. x) ♥♥♥