Nejlepší

18. května 2012 v 17:17 | Marky
....třídní zážitek dosud a prý navždy. Jen 5 dní a přitom měsíce, jen 5 dní a přitom jeden večer.
Každé ráno v půl 9. snídaně, pak dopolední náročné aktivity, oběd, hodinu ,,volno" a pak 6 hodin aktivit. Večeře a opět aktivity venku i vevnitř průměrně do jedenácti. :D
Nohy samá modřina a šrám, hořím. Ale už se neklepu zimou jako celou tu dobu. Příliš mnoho zážitků a vjemů. Příiliš mnoho psychického vypětí. Při aktivitách to šlo, ale když mi pak kluk řekne ,,Přijď za mnou do chatky, chci ti něco říct." tak to se mi chtělo omdlít.
A tak jsem šla. A on mě naučil být kamenem. Řekl mi, že za měsíc odjíždí a pak jsou prázdniny a v srpnu odlítá do zahraničí hrát. Že na 20% se vrátí za rok až dva a na 80% se nevrátí nikdy. Nikdy napořád. On, on se málem rozplakal, já si to neuměla vsugerovat a pochopit. Řekla jsem mu, že si budem psát a že to zkusíme, že ve dvou se to líp táhne. Řekl, že jsem úžasná. Ale večer napsal, že lhal a tím mě dodělal. Protože jsme zrovna s holkama spaly na chatce 3 ve dvou malých postelích. Z čehož jedna kamarádka plakala předešlý večer mně do náruče a druhá se teprve chystala, což jsem později zjistila. Kecala jsem s nima o tom, byla jsem zmatená a ulevilo se mi ho neřešit. Ale pak jedna usnula a druhá se zeptala na můj basket. Řekla jsem jí průběh celého roku, řekla jsem jí všechno. Řekla jsem jí i co mě trápí všechno teď, souhrn ledna až května 2012 a ona se zděsila. Pak vyprávěla ona o svém sportu a vyšlo najevo, že je na tom hodně podobně. Že se bojí ztráty fyzičky a známek a prázdnin a o tátovo místo. A pak se příšerně rozplakala. Řekla jsem jí, aby přelezla z kámoščiný postele do mojí a snažila se jí utěšit.
Navrhla jsem jí, že s ní budu mezi školou a tréninky chodit běhat, poradila a ona přestala. Povídala jsem jí o všem veselém a nesouvisejícím, řekla mi všechny svoje problémy a usnula v půl třetí. Já nemohla. V půl 4. ráno vylezli instruktoři s pokličkama a hrncema a mlátili s nima a řvali ,,přestávka ve spaní!!". Když byli všichni dostatečně vymrzlí vzhůru, hluk do 4 hodin ráno ustal. :D
A začal nový den. Chtělo se mi psychikou i fyzicky omdlít, motala jsem se všude možně. Až to odpoledne kamarádka z noci nevydržela, poslala mě za klukem si to vyříkat. Ale naštvalo mě, že jsem jí řekla ,,nikomu to neříkej" a ona mu řekla vše. Na mně nezáleželo, poprosila jsem jí, aby to už víc neřešila a hlavně se tím ona netrápila. Kluk začal kecat nesmysly, mně se podlamovaly nohy ale stála jsem jak skála, hleděla mu zpříma do očí bez náznaku emocí nebo slz. A tak to zůstalo.

Nebo jaké to bylo, když jsme se měli papírkem anonymně třídy ptát na cokoli a někdo neznámý napsal ,,Chybí ti Terka M.?" a já málem da bum. :P Všechny holky, co jí znaly, zvedly ruku na ano. Kluci většina taky, asi jen 5 dalo ne a pár dalo ,,nevím". Ale vzalo mě to. ♥
Ale dojalo mě, že celý ten týden jsme pořád něco dělali a to přebíjelo moje starosti. A nikdo na mě nic nepoznal, až dneska. Opět jsem nemohla spát. A když jsem za chůze na nádraží usínala na kamarádce, ve vlaku se ke mně naklonila a povídá ,,Markét....děje se něco? Jsi taková...zkroušená, i tvůj úsměv." a já se přiznala s úsměvem. Koukala na mě jak na největší chudinku, pak mě vzala za ruku a pevně mě držela asi čtvrt hodiny s prohlášením ,,Hej sluníčko......je mi tě líto. Ale máš fakt hezký oči, tak se snaž ať nejsou tak smutný." ♥♥
Ten týden byl famózní!! :´) ♥♥ Pořád běh, aktivity, sranda, výgeby......bože a nádherná pr to tam byla. Já bych tam byla měsíc. Sice s ještě jedním človíčkem, jinak ne. ♥ Ale bylo to nádherný a super a já nemám čas chmuřit ze vzpomínek, protože jedu na vodu. :D Spolužáci mi kladli na srdce, že se nesmim utopit, že by to nepřežili bez mýho ,,JUPÍ!! It´s a good good lifeeeee lidiiiii! Chí chí chí!"....tak já se topit nebudu. :´) ♥♥
Protože za tenhle život mi to stojí. Za tolik super lidí pohormadě, za jednoho, pro koho můžu žít. Za sebepřekonání (např koupačka v 5 stupních a vydržet stát pro tým ve vodě po nohy 20 minut a držet se na skále jen levou rukou), zážitky na celý život, schopnost poslouchat a pomáhat, pobavit, smát se, usmívat se, nechat se od kamarádky strašně hezky namalovat, hrát parodii na Mrazík a v něm hrát Bordel Babu Jagu........za tenhle kurz, za to, co přijde teď na vodě na druhém konci Čech. :´) ♥♥ Za zpívání si Secrets a Good life na nádraží, zvednut tím všem okolo náladu, tančit a kravit, dělat věci co se nesmí a mít z toho výgeb, svítit v noci tyčinkama a napatlat si svítící hmotu na ruce.........x´) ♥
Díky. ♥ Tohle není vše, ale to se popsat nedá, to se musí zažít. Byl to týden útěku z reality...v pohádce. :) ♥ JUPÍ! ♥
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Terk. ♥ Terk. ♥ | Web | 18. května 2012 v 18:10 | Reagovat

Jsem moc ráda, že jsi si to užila! x) Užívej i dál! :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama