Červen 2011

Teď a tady

30. června 2011 v 23:56 | Marky
Tak je to tady. Nechci se loučit a ani nevím, jestli se vydržím ještě aspoň jednou nerozloučit....asi ne. Asi napíšu možná ráno, než poletím. Každopádně se teď tady oficiálně loučím. A nevím proč, ale hlavou mi po celém dni, kdy jsem poslouchala jen Secrets a teď dokola All this time, zní písnička vůbec ne od One Republic......ale The winner takes it all......znáte to - ABBA. Je tak smutně hezká, až mi přijde výstižná. ♥ Ale jen melodií, slova naprosto nesouhlasí...Nevím, proč zrovna ona.
Koukám na tmavou oblohu, kterou jako hvězda protíná letadlo...jen o něco pomaleji. A já mám přání. Několik přání. Psát je nebudu, nesplnila by se. ♥ Jak dlouho tohle neuvidím? Ne. Takhle ne, nechci zase plakat. Prostě přes prázdniny to vydržím. Prázdniny přežijeme, dáme.
Nevím, co říct dřív. A proto doufám, že už spíš. Protože by to znamenalo klid v Tvém srdci. Bez slz a přemýšlení. A doufám, že se to ani po probuzení nezmění. Přeju Ti krásnou noc a žádné noční můry. Ehe......nebo spíš Chmpfff.....x) ♥....píšu NOC a myslím 62 nocí. 62 krásných dní plných smíchu, pohody, úsměvů, radosti. 62 dní a nocí, které budou FAJN! :´) ♥
Famózní prázdniny přeji Ti,
nad hlavou měsíc zasvítí...
...a já budu myslet na to, že
tu se mnou stále někdo je.
Dáme to, vážně věřím tomu,
jak přísahala jsem u posvátného stromu.
A jako ozvěna dál se nesoucí
můj výkřik ,,Díky!", hlas třesoucí.
Chci splnit Ti přání a neořit,
tu pokličku pádů probořit.
A prosím jen jako před rokem,
ať netečou slzy potokem.
Prázdniny budou náš velký test,
jsem půlka ,,friends" a Ty jsi ,,best".
Jsem oř co děkuje a žije
pro Tebe srdce mi bije.
Ať budeš kdekoli na světě,
mé díky stejně si najde Tě.
Jak jsem již řekla - snad už spíš,
a až se ráno probudíš,
svět vesele, jasně uvidíš.
Kdo nesmrdí s námi, smrdí proti nám,
další z mnoha pravd, co díky Tobě znám.
To slovo ,,spolu" znamená,
že víra v nás není ztracená.
Víra je zázrak, jak tohle celé,
vzpomínky, zážitky, všechno skvělé.
Posílám úsměv, snad doletí,
...víc než upřímné objetí.
Nechci Ti tímto působit slzy,
jestli jsi smutná, tak to mě mrzí.
Prosímtě, buď jen v pohodě
a vyhni se každé nehodě.
Bez Tebe nebyla bych nikým,
tak už se loučím a šeptám ,,Díky...". ♥


P.S. ...takhle jsem včera zastavila čas...a už tak zůstal. ♥ :´) ♥...

Jinak

30. června 2011 v 15:57 | Marky |  Pocity
Tak je to tady...po měsící provokování a poznámek typu ,,Jak se těšíš na prázdniny?" se všichni dočkali. Ale já? Překvapivě, velmi velmi překvapivě jsem od včera nebrečela, ačkoli pocity k tomu smiřovaly. Myslím, že si tento den budu pamatovat, protože byl jiný. Jiný, než před rokem. Podařilo se mi náhodně vyfotit hodiny v naší třídě a je na nich ten samý čas, co před rokem na fotce. Akorát na fotce nyní chybí to hlavní - kamarádka.










A minulost se opakovala...třídní přišla pozdě, zapomněla vysvědčení nové Terky, já pro něj s Terkou šla...A tady podobnosti končí. Jiné místo, jiná lavice, jiný rok, jiné složení třídy, stejný ale přesto jiný člověk. Já. Jinak to byla po vysvědčení strašná nuda. A to před rokem tedy vážně ne. Dneska jsem podruhé na vysvědčení nebrečela. Poprvé to bylo v první třídě. Jinak vždycky. Dneska ne, chtěla jsem dodržet svůj vlastní slib. Na chodbě mě objal spolužák, kterého si snažím moc nevšímat, ale jak jsem zjsitila, není tak nesnesitelný. To objetí bylo nečekané stejně jako nečekaná byla poslední věta od třídní profesorky. Předávání samotného vysvědčení trvalo pouhou půlhodinu. Tentokrát poprvé žádný proslov od ní ani od nás nebyl. A ona nečekaná věta zazněla do ticha jako výkřik, ačkoli skoro šeptem...
,,Tak už běžte, máte prázdniny!"
Před rokem vyhrožovala, že se přes prázdniny nejvíce změníme. A měla pravdu. ♥ A já nelituji. Poslední, co jsem ve spojitosti se školou viděla, byla kamarádka ze sboru, se kterou jsem šla. Vycházejíc z kláštera, pustila jsem si do uší Secrets. A v tu chvíli sjem nevěděla, mám-li se smát nebo plakat. Jen ,,Secrets! Tak už jsou prázdniny! Sakra.....jupí." se mi povedlo vyloudit. Ona se zasmála s větou ,,Prázdninyyy! Supeer, jdu se najíst!" xD
Jen doufám, že slovo PRÁZDNINY nebude znamenat to, že budu mít v hlavě prázdno. Doufám, že ani Ty nebudeš mít prázdno (víš, jaký to má význam...). ♥ A něco Ti povím. Jsem šťastná. :´) ♥ Možná za to může procházka nebo spíš průBĚH sadem, ale spíš za to můžou vzpomínky a Ty. :´) ♥ No...určitě mi to teď dochází víc, ale pořád ne dostatečně. To až zítra v letadle, určitě. Ještě se neloučím...:´) ♥

Vyléčená

29. června 2011 v 22:02 | Vděčná Marky :´)
Chcete vědět, jaký je pro mě nejlepší lék? Vzpomínky...♥ Ale je tu něco, co to nevyjádřitelně překoná. Tedy spíš někdo. A je to ten človíček...přímo ten důvod vzpomínek. Ten důvod pro naprosto všechno, co dělám. Ten důvod, proč žiju.

,,Přátelé jsou jako květiny (podle mého Sluníčko), rozzáří Tvůj den..." ♥
Dnešek je tolik prozářený, že kromě jednoho slova nemůžu víc dodat. Mám co dodat, ale je toho příliš mnoho. A proto dodávám stále větší ,,jen" DÍKY...

Nemocnice sad

24. června 2011 v 18:21 | Marky
Ahoj šílenci i vy normální.....x´) ♥ Kašlu na svět. (doslovně xD) Kašlu na rady rodičů a lidí ze školy. Jdu se uzdravit do sadu. Vzpomínky přece léčí a mě to tam tak táhne.....♥ ♥ ♥ Kdo ví, kolikrát tam ještě půjdu? Než nám ten sad docela vykácí? Ne......to se nestane, chce to víru. Ale stejně....o prázdninách budu mít absťák. Vyrážím, v uších OR a všechny podobně dojemné hity. :´) ♥ Jsem tak hezky vděčná.......♥ :´) Díky


Rok bez mozku

22. června 2011 v 23:04 | Marky |  Články
Přesně před rokem jsem si vyšroubovla mozek. Stalo se to kdesi u Jičína ,an školním výletě do Prachovských skal. Ten malý plastový šroubovák Balck and Decker mám shovaný....x´) ♥

Před rokem....ach..♥.....to jsem strávila skvěle smutný i veselý a dojemný den.......dnes také. Ale spíš crazy, kvůli modleingové agentuře. O rok později jsem víc švihlá, jak říká máma. Víc švihlá, víc vděčná, víc chápavá....♥ Díky.......za všechny naše vzpomínky. :´) ♥ A zítra? Dělo se něco zítra? Nevím, každopádně mě zítra čeká náročný den. Broušení zubu...au,. pak testy, zpěv, basket.......to přežiju. x)

Výstižný citát pro můj pocit je ,,Život je vzpomínání na budoucnost." ♥ ♥ ♥ Tak ať máme na co vzpomínat....

Třesu se radostí?

21. června 2011 v 20:40 | Marky
Jej..........to snad ne!!! :) xD Po dvou a půl letech jsem dosáhla maxima stanoveného od doktora. Takže když to ještě dodělám, nebudu muset jít v šestnácti na velkou operaci! Jupííí!! Už si ani neumím představit život bez rozsahového omezení. Ale stejně to v běžném životě nepoznám, to zlepšení, tak co....
Každopádně jsem v háji,....už se zase klepu. A nevím jestli radostí, strachem, vděkem nebo přemírou věcí k udělání. Já se z toho nesmím zbláznit.....ehe...jako by se nestalo, že. x) No...tak radši půjdu...je toho hodně. Ale nepíše se nejlépe, když se vám klepou ruce a celý člověk. Nestíhám žít svůj život, potřebovala bych dva. Díky! ♥

nejsem žádnej plagiátor.....www.astropardubice.cz

The tune of Barnstaple

20. června 2011 v 18:39 | Marky |  Články
Tak.....po dvou týdnech jsem zpět. Bylo to....šílené, deštivé, dojemné, smutné, úžasné, srandovní, krásné, neźapomenutelné, neuvěřitelné, místy nespravedlivé, uplakané, krátké i dlouhé....
Ale o to nejde, nebudu sem psát svůj deník. Jen napíšu písničky (nové), které jsem tam s kámoškou poslouchala a které mě naučila poslouchat. Díky ti, Z., Hezkou cestu a to nejen dnes. Hezkou cestu prázdninami a životem.

Alexander Rybak - Suomi (dnes poslouchám pořád dokala,.....tedy když zrovna neposlouchám Secrets ♥...)


Mika - See you (další poslouchaná)

Alexander Rybak - Fairytale

Red Hot Chilli Peppers - Dani California

A teď jedna, kterou jsem znala už před odjezdem. Ukázal mi jí člověk, který ty dva týdny prožít kvůli zranění nemohl a místo toho ležel v nemocnici. Líbí se mi a dojímá mě.
Rihanna - California King Bed

Následující písničku hráli poprvé v anglickém rádiu 12.6. - den mé největší depky. Poté ji hráli skoro pořád, každý den. Změním jedno slovo a refrén bude pravda. ,,I thank You more every day"...už toho dne mě to napadalo. ♥ Díky
The Feeling - Set My World On Fire

Loučení

6. června 2011 v 19:56 | Marky
Neumím se loučit, ale je to nutné. Jen virtuálně a na 14 dní. Jinak se neloučím nikdy....:´) ♥

Ať kroky Tvé vedou bezpečně,
ať netrápíš se, ani zbytečně.
Ať nepláčeš z důvodu zlého,
ať radost je vidět z pohledu Tvého.
Ať každý den a napořád,
věříš, že budu při Tobě stát.
Stát pomyslně i zhmotněle,
jsme jako půlky necelé.
Však v duši jsme spolu, to snad víš,
a kdykoli se na mě obrátit smíš.
Kéž Ti to nepůsobí slzy,
není proč, já vrátím se brzy.
Kouknu na Slunce či na Měsíc
a budu vědět, že mám nejvíc.
Tebe, přátelství a víru stálou,
a důvěru v Tebe, jak vesmír ,,malou".
Přeju Ti dny krásné a famózní,
výgeby menší i monstrózní. :´) ♥

So.........platí, stále platí že Já(j) jsi Ty. A DÍKY je tu pořád. Tak tedy Díky....♥ ♥ ♥

Den dětí

1. června 2011 v 21:22 | Marky |  Pocity
Kdyby na každé škole dneska probíhal den dětí tak jako u nás, tak by to nebyl den dětí, ale den oběšených dětí. Fuj...... Ale to už mě netrápí....možná někde hluboko.

Sama nevím, jakou mám náladu....ale vím díky. Díky vím vždycky. A po dnešním dni a se Secrets na plné pecky, aby nikdo z domu neslyšel, že brečím....je to díky snad ještě větší a větší a větší a..........větší. ♥ A to je pořád....i bez Secrets i bez dneška.

Jsem šílená.........poslouchám posvátnou písničku a každý tón, každé slovo i to chvilkové ticho na začátku a na konci....všude slyším díky. ♥ Sice už tu mám to video asi po stopadesátý, ale.........nemůžu jinak. Slyšíte to taky...? ♥

DÍKY DÍKY DÍKY DÍKY DÍKY DÍKY DÍKY DÍKY DÍKY DÍKY DÍKY DÍKY DÍKY DÍKY DÍKY DÍKY DÍKY DÍKY DÍKY DÍKY DÍKY DÍKY DÍKY DÍKY