Duben 2011

Učím se chodit

21. dubna 2011 v 13:42 | Marky 007 |  Články
Uff......znáte takové to, jak ve filmu dítě udělá svůj první krůček a doťape do otevřené náruče jednoho z rodičů? :) Tak tak si přijdu. Akorátže já neťapu do náruče, ale směrem k Shiranovi k plotu zahrady. Je to taková moej motivace. Dneska mi táta večer řekne, jestli už můžu chodit, nebo ne. Ale mně je to jedno. Zkrátím si to o tři týdny a začnu hned teď. Právě jsem zkoušela přejít zahradu. Je to zvláštní, už skoro neumím normálně chodit. xD x)
Proč tohle vše? Protože mi to strašně chybí. Sad, běh, basket.....prostě normální chůze. Když už jsem to v úterý neustála, zkusím ustát aspoň tohle.

Páá, lidi, jdu ťapat. x´) ♥ :´)

21.duben

21. dubna 2011 v 10:49 | Marky 007 |  Články
21.dubna 2008
Přesně si to datum pamatuji. Bylo pondělí. Už někdy od 4 hodin jsem nemohla dospat....nervozitou, obavami, těšením se, očekáváním.....
Tehdy mě mamka vzbudila a odvezla před mé možná budoucí gymnázium, kdo tehdy věděl? Vysadila mě, počkala se mnou ve frontě na....vlastně už nevím na co, asi na rozřazení, a ponechala mě osudu. Jen já se svým svědomím, hlavou nabitou k prasknutí a doufáním, že to zvládnu. Nasoukala do mě za těch pár měsíců opravdu hodně, doufala jsem, že to bude stačit.
Po chvíli hledání jsem dorazila do určené třídy na konci chodby v 1.patře........v zadu byla stěna s obrazem lesa a startovací vlajky. Vešla jsem do třídy 101 a doufala, že jsem tam správně. Naštěstí tam se mnou byla i moje tehdejší spolužačka z páté třídy, seděla v první lavici úplně vlevo u oken před katedrou. Nepamatuji se, který profesor či profesorka nás tehdy měl, ale vím, že lehké to s námi neměl. Já seděla v řadě u dvěří, druhá lavice, pravé místo. Místa byla určena podle jmen. Seděla jsem tehdy vedle Markéty Brejchové, myslím.
Profesor či profesorka nás obeznámil/a s pravdily, průběhem zkoušek a vůbec se vším potřebným k vědění. Počkali jsme, vypnili jakési formuláře a poté na její pokyn rozlepili první obálku s testem. Nevím, jestli to byla matika, čeština nebo všeobecný rozhled. Každopádně sotva jsme obálky roztřesenýma rukama rozlepili, jedné holce se spustila krev z nosu. Chudák holka musela jít domů a zkoušky dopisovat jindy.
Po zkouškách, než jsme se yhrnuli ze zmíněné 101ky, nám ona nebo on neznámý profesor popřál/a, abychom byli spokojeni se svými výkony a ať se nás co nejvíc dostane. Přišla jsem si jako z jiného světa. Všichni totiž vedli řeči typu: ,,Uff....to byla hrůza.....strašně těžký. Já to zvorala......" Jen já měla neobvyklý pocit, že mi ty zkoušky prostě sedly.
Vyšly jsme spolu s dalšími 4 holkami před gymnázium, kde nás odchytla moje babička a vzala nás všechny na Vítězné náměstí do KFC. Jak se dalo čekat, celou cestu jsme probíraly zkoušky. V KFC též. Největší sranda byla, že jsme si objednaly každá něco, ale V. a Z. si objednaly kyblík. A zrovna V. tedy opravdu k jedlíkům nepatřila. Z. a V. nám druhý den vyprávěly, že to dopadlo tak zoufale, že V. nakonec vzala zbytek jídla z kyblíku svému mladšímu bratrovi. x´) :D :) :´)

A jak to celé dopadlo? Já a Z. jsme na zmíněném, ale neodhaleném gymnáziu, kde již třetím rokem hnijeme spolu se svými úžasnými i méně úžasnými vrstevníky. :)
Jsou prostě data, která si paamtujete po zbytek svého života.......♥♥ :´) A to se netýká zdaleka, zdaleka.....zdaleka jen 21. dubna roku 2008.

Příliš dobrý koncert x´) ♥♥♥♥♥...

20. dubna 2011 v 11:43 | Marky 007 |  Videa
Už se vám někdy stalo, že jste byli tak šťastní, až jste to prostě nevydrželi? Je mi hrozně a přece mi nikdy nebylo líp...... Řeknu vám, včerejšek..........nejemotivnější den v mém životě a zároveň den s největěším počtem věcí, které si neodpustím. To už nikdo nepopře. Ale.......nechápu to......nechápu sebe, nechápu, jak je tohle všechno možné a zdá se mi to jako ta nejhezčí noční můra nebo sen.......vyberte si.......mě právě babička dokázala trochu utlumit a dokázat mi, že mě chápe. Že ona sama by dopadla stejně a že to byl sen a ne nepopsatelně úžasná noční můra. To už je jen jako úžasný bonus, že když jsem jí Secrets a All this time pouštěla, řekla mi:
,,To je překrásný, má to rytmus, má to duši, má to smysluplná slova a není to uječený. A hlavně to není žádná deprese....." chichi....x´) tohle trochu sedlo.....x´) :´) :´) ♥ ale i ona se u toho rozbrečela.
Asi exploduju.....♥ x´) :´) DÍKY! DÍKY ONE REPUBLIC! DÍKY ZA 7. KVĚTNA 2010! DÍKY JEDNOMU ČLOVĚKU Z CELÉHO SVÉHO PŘISLÁBLÉHO SRDCE! DÍKY ZA VČERA, DÍKY........A STÁLE DÍKY DÍKY DÍKY DÍKY DÍKY DÍKY DÍKY DÍKY.......................

J................JÁ DĚKUJU........kdybych sem uměla dát videa, MOŽNÁ byste pochopili proč.......♥♥♥♥♥♥ Díky! xxx))) xxx´´´´)))

¨
Ne, neodpustím si to, nebudu psát v anonymitě,......Díky.....díky TERK!!! x´) ♥ :´)

One Republic

19. dubna 2011 v 17:29 | Marky 007
Uff........a je to tady.......ám z tohoh normálně trému, jak se těším.....x´) :´) ♥ Tlumí mě jedině tahle písnička...trochu smutnější, ale líbí se mi. ♥ Jupí!! Splnilo se, co jsem ani nečekala - koncert One Republic, ,,posvátné skupiny".......kéžby tak hráli posvátnou ,,Secrets".....♥ x´) :´)
zatím ahoj všem, jdu si pro léky

........xxx..........

18. dubna 2011 v 19:23
....co když někomu nevěříte smrt.......nevěříte, protože věřit nechcete. Doufáte do poslední chvíle, než přijde někdo jiný........a potvrdí.....

Sadness or happiness?

15. dubna 2011 v 16:20 | Marky 007 |  Články
Kdyby mě chtěl někdo rozbrečet, bude přede mnou mluvit o basketu.......
...jaká ironie. Jaká ironie, že zrovna dneska jsem strávila 3 hodiny fanděním a sledováním toho, jak moje třída ,,hraje basket". Je tomu rok. Před rokem jsem hrála taky. Bylo to jiné.
....a ještě větší ironie, že se chystám jít se podívat na trénink svého týmu. Asi mě to možná dneska už zničí, ale já tam musím. Dlužím jim to.
Naopak dobrá zpráva je, že jsem si konečně našla, jak se jmenuje jedna písnička, kterou znám už dlouho. Zažila jsem s ní ty nejhezčí i pěkně těžké chvíle......dneska mě potěšila a následně rozplakala, ale mám ji prostě moc ráda. :) Ať žije hudba! :) ♥

Pardon me, musela jsem se alespoň částěčně vypsat. :) :´/ :´( a teď ta slíbená písnička, určitě vám není neznámá.
Enrique Iglesias - Tired Of Being Sorry

Těžká rozhodnutí

13. dubna 2011 v 10:54 | Marky 007 |  Tipy na cokoli
Stalo se vám někdy, že jste si po dlouhé době pustili takvý strašný flm, že jste ho celý probrečeli? Mě ano, pávě jsem se dodívala. Byl tak strašný...........tak strašně smutný a dojemný a přitom nejúžasnější, co jsem po dlouuuhé době viděla! Pokud si myslíte, že jste nemocní, nebo že máte tolik problémů, že to nemůžete snést, pusťte si tento film. Jmenuje se ,,Těžká rozhodnutí" a nevím, je to jen můj názor, ale........je to můj tip. Samozřejmě, jsme jen lidi. Lidi, kteří mají své problémy, sny, přání a obavy a kteří jsou občas na dně. Ale ode dneška budu mít v paměti, že kdykoli s mě někdo zeptá, jak se mám, moje podvědomí odpoví, že dobře. Dobře, protože jsem stále tady a jsem zdravá. Někdo by se se mnou hádal, ale pak bych mu doporučila si tento film pustit. Aby pochopil, jak moc je každý z nás zdavý....

Dostalo mě to......omlouvám se....
Možná se ne každému bude líbit, ale každý by se nad tím měl zamyslet.

Takže už víte, co si pustit, jestliže máte špatné období.
xxx Marky

Tak ráda doma

12. dubna 2011 v 14:32 | Marky 007
Tak jsem konečně doma. Málem jsem se nedočkavostí zbořila a to doslovně. xD :) Celý den chodím a chodím, prošla jsem asi čtyřikrát tam a zpět 3 patra schodů a pak hodinu stála o berlích na zkoušce a vystoupení.....spíš než nohy má mzničené ruce. Pak ještě pěšky po Smíchově a domů......lidi já jsem tak ráda, že už dneska nemusím nikam jít! :) Výsledky soutěže zatím nevíme, ale to mi nevadí. Bavilo mě to, ikdyž asi by mě to bavilo víc s oběma nohama. :D :)

Je zajímavé, jak se vám s nějakým tělesným omezením změní svě ta jeho vnímání. Začala jsem soucítit s důchodcema. A pár set metrů se zdá jako nekonečná pro ruce úmorná štreka.
Tak já se jdu pokusit na chvíli usnout, zatím zdravím všechny zdravé i nemocné, smutné i veselé.....

:)

Jeden okamžik na měsíc

8. dubna 2011 v 19:03 | Marky 007
Chacha......xD :D Lidi já jsem tak vysmátá....ale nebudu, až mi to dojde. Nebo spíš, až mě spolužáci v pondělí zabijou.........
Tak je to tady. Mám berle. :D Poprvé v životě. A docea hezký. xD :) Celý šedý s červenou odrazkou.
Ale abych to objasnila......při tělocviku jsme hrály basket. Zrovna basket, jaká ironie! xD :/ :D No a já běžela bokem, zamotala se mi hlava a křup...špatně došlápla na stranu kotníku a už to bylo. Na zemi, pak v šatně, pak v kabinetě tělocvikářů....xD Dneska teda nic moc. No v nemocnici mi dali vybrat mezi sádrou a ortézou, tak mám ,,jen" ortézu a berle na dva týdny, ale na pět týdnů nesmím chodit a běhat. Jak já tohle přežiju......xD :/ Ale zatím jsem brečela jen při úraze, jinak mi ještě nedošlo, co všechno je teď jinak.........nebudu hrát za týden školní basket, nepojedu na velikonoce, nebudu hrát závodní basket, nebudu moct běhat ani chodit.....no ale tak zase,.....je třeba si říct, co všechno dělat MŮŽU, ne co NEMŮŽU.:) Takže můžu: vyrábět dárky, pomáhat mámě, učit se, psát, číst si, cokoli co se dá dělat v sedě. Naštěstí můžu hrát na saxofon, to už bych jinak fakt nebyla moc happy.

Jeden poznatek: je zajímavé vidět svého tátu dělat sanitáře - vozil mě na vozíku.
Druhý poznatek: jak vám jedno křupnutí změní plány do budoucnosti....x´D

Tak si radši pustím nějaou super veselou písničku......co třeba Good Life? :) :´) ♥ Asi neodolám, lidi......x´) xD

Zdar a hodně zdraví všem! (:´D)

Jaké to je..

2. dubna 2011 v 10:10 | Marky
Jaké to je vyrábět dárek pro někoho, koho jste v životě nepotkali, nevíte jak vypadá, ani jaký je......víte jen, že ten člověk je o tři roky starší, je postižený, moc milý a moc nešťastný.........snažíte se ten dárek udělat co nejlépe to jde,......snažíte se potěšit.......
Řeknu vám, je to velmi....velmi zvláštní pocit............tečou vám nad tím slzy a říkáte si.......,,Jestli já jí nedokážu udělat radost, tak k čemu tu jsem?".........a nad nespravedlností osudu se rozpláčete......

Když máte dárek hotový, přemýšlíte o životě......o zdraví.....o přátelství........a vzpomínáte. Modlíte se......za všechny své blízké a nejbližší.......a především za tři osoby.
Jednou je onen člověk, druhou je člověk, který vám nenávratně a nepopsatelně změnil život a kterého přes dva týdny neuvidíte......a třetí je člověk, kterého vidíte každý den, ale on jakoby vás neviděl.....

Chtěla bych tímto vyjádřit nejedno velké díky všem svým přátelům, kteří mi jsou dennodenně oporou a tvoří můj svět. A kteří mě tolik změnili............JAK, tak to už nechám na nich. x´) x) :´....

Praying for my friends,
nothing´s making sence.
But I know it´s destiny,
it must be this way...
Clouds are smiling at you from me,
my hope, my tears, I say:

Thank you, God, for everyone who made my own name.

A teď největší ironie......x´) x) :´) x´/ :´/ písnička od P!nk, kterou znám už hodně dlouho, ale včera...teda dnes ráno ji asi ve dvě hodiny ráno hráli v rádiu a já si na ni vzpomněla.....
P!NK - I don´t believe you.........není to pravda. Tedy alespoň vůči určité osobě. Mohla bych text přepsat z ,,No I don´t believe you" na ,,Yes, I allways believe you" :´) ♥.....

So, enjoy it and try to enjoy yur life....