Srpen 2010

Amplion!

31. srpna 2010 v 9:05 | Marky007
Ahoj lidi.
Já sama reklamy moc nemusím, ale ráda hlásnu a udělám někomu radost. Když mi někdo napíše, ať se mrknu na jeho blog, udělám to, ale když pak vidím, že má návštěvnost tak vysokou, že by mohl půjčovat, mrzí mě to..... Naopak když někdo s blogem začíná a potřebuje zvýšit návštěvnost, opravdu, ráda mu pomůžu.
A to je případ mé skvělé kamarádky.
Mám úžasnou kámošku, kterou za žádnou cenu nechci ztratit a taky nechci, aby někdy byla smutná, což teď si nejsem jistá, že není.. :(  Proč? Protože má nový blog a potřebuje zvýšit návštěvnost. Prosím koukni se a pomoz ho se mnou rozhlásit ostatnním! :)Možná si říkáš: ,,A koho to zajímá?", ale byla bych ti vděčná, kdybys mi pomohla udělat dnes aspoň 1 člověku radost. Člověku, na kterém mi záleží.
Díky moc všem ochotným a omlouvám se těm, kteří se na mě zlobí, jestli jsem nenašla rubriku reklamy u nich na blogu. Omlouvám se.
Klikejte na: http://bozkyblog.blogspot.com

Kdo je tu?

30. srpna 2010 v 22:14
Honem se přiznejte! Kdo jste a odkud pocházíte? :D Ne, vážně, jen mě zajímá kdo další je tu se mnou online. Díky M.

Já ještě žiju? Pardon, myslela jsem, že už dávno ne.....

30. srpna 2010 v 19:47 | Marky007 |  Články
Zdar všichni čtenáři mého blogu. Tak vás o5 zdravím po prázdninách, doufám, že jste si je náležitě užili a že jste si odpočali. A jak jsem se měla, o tom vám napíšu později.
Teď už jsem se konečně vzpamatovala ze šoku, který mi dnes brácha přivodil. A věřte mi, nikdy, ale opravdu NIKDY už to nechci zažít znovu.

Ve 3 hodiny jsme vyrazili společně na nedaleké hřiště v naší vesnici. Já hrála basket a skákala přes švihadlo a on si kopal a následně jsem se stala brankářem vychytávajícím jeho střely. Asi v půl páté ho to přestalo bavit, protože jsem převážně hrála basket. Proč? Protože mě od zítra čekají důležité mistrovské zápasy a jen jsem v sobotu přileja ze soustředění, šla jsem běhat, abych z toho nevypadla. Tak tedy. Dala jsem mu klíče a 3krát zopakovala, aby byl opatrný při přecházení. Odkýval mi to a odešel.
 Po další půlhodině jsem vyrazila také směr domov. Jenže když jsem přišla k domu a v kuse 5minut (vážně) zvonila, řvala, bouchala a nakonec přelezla plot a stále se nikdo neozýval..........myslela jsem že..........na místě umřu.
 Ne, nezačala jsem brečet jak magor, ale popadla jsem mobil a vyrazila zpět na hřiště pro případ, že by byl někde cestou. Po celou dobu jsem volala jeho jméno. Ale když jsem zavolala tátovi a po půlhodinovém hledání bráchu nenašla..........začala jsem přemýčlet o věcech ,,co všechno se mu mohlo stát". Zvážila jsem všechny možnosti. Že by se ztratil? Vyloučeno. Že by ho někdo naložil a........bojím se to vyslovit........unesl? V dnešní době klidně možné. Cestou zpět k domu jsem se začala už i modlit a slzy už se taky dostaly ke slovu. Ptala jsem se celkem 6ti lidí, ale nikdo ho prý neviděl.Sedla jsem si před dům a čekala. Nemohla jsem dovnitř, klíč jsem dala bráchovi. Ikdyž jsem věděla, že to nemá cenu, ještě jsem naposled 2krát opravdu dlouze zazvonila. A šla jsem obhlídnout dům. Cestou jsem si plánovala, jak to vysvětlím rodičům a co bych dělala, kdyby..........no prostě ty nejhorší úvahy. Po celou dobu jsem si připadala jako v zlém snu a strašně jsem si přála se probudit!
Došla jsem na konec ulice vyhlížet tátu, když v tom........se stal zázrak. Dveře se otevřely! Nejdřív jsem tam jen tak stála a dál hlasitě plakala, ale pak mi to došlo. Ano! Je to můj bratr a nic mu není a co víc? Ten blbeček můj drahej byl celou tu dobu doma, jenže měl sluchátka a pouštěl si hudbu, takže on neslyšel zvonek a já neslyšela nic. Okamžitě jsem to zavolala tátovi.
Pak už se mi po těch hrozných 2 hodinách stresu, šoku, breku a usilovného hledání chtělo jen spokojeně sedět, ležet nebo něco na ten způsob. Ani jsem mu neuměla vynadat.

Tohle bylo hrozné.............ještě že to byl zas happy end:

                                         Úplně zničená a pořádně vyděšená Maky.........