Proč.........?

13. února 2010 v 10:16 | Marky007 |  Články
Proč si vždycky lidé uvědomí, jak je pro ně někdo důležitý, až když ho ztratí?!

Celé měsíce se se svým mladším bráchou jako správní sourozenci hádáme a občas popereme nebo na sebe opravdu hnusně nadáváme. Většinou je to způsobeno špatnou náladou jednoho z nás a provokaci toho druhého. On mi například leze do pokoje, kde se zamkne a nechce mě do mého pokoje pustit, když tam potřebuju. Nebo vidí, že se snažím učit se, on se mi nasáčkuje do pokoje (ne-li do postele) a otravuje. Řve, zpívá si tak nahlas, že by to probudilo i mrtvého, mně do ucha. A když mu řeknu, ať vypadne, ještě k tomu přidá kopání do mě, když se ho snažím nevnímat, prudí ještě víc. A když mám blbej den, dojde mi trpělivost a řeknu mu že je debil atd. a začně slovní nebo fyzický boj. Občas mě tak prudí, že se kvůli němu rozbrečím a brečím a brečím......jasně, tohle dělá hodně lidí. Ale on jde pak za mámou, kterou taky naštve a nedávno před Vánoci, když táta nebyl doma, to dopadlo tak, že já a máma jsme brečely, každá v jiném pokoji, protože nás on rozhádal.
Dnes odjel na týden na fotbalové soustředění........jasně, mám pokoj....rodiče jeli s ním a já tu budu celý den sama doma. Na jednu stranu je to super, konečně klid.........ale včera, když jsme odjížděli pozdě večer od tety a on mi v autě usnul na klíně........přišlo mi, že bez toho malého protivky už nedám ani ránu. Moc mě to dojalo, připomnělo dávné času, kdy ve mně viděl svůj vzor, oporu a dokonce i napodoboval mé jednání. Tehdy jsem pro něj byla ,,velká sestra".......ale dnes, když mi říká: ,,Seš ten největší grázl a hnusnej debil, Markéto. Nesnášim tě, debile!" ......občas mi to říká jen kvůli svému neúspěchu a ani nechápe, jak moc mě to mrzí. Včera mě zase potřeboval, zase jsem byla jeho oporou.........když spal.......vypadal jako ten dávný malý bezbranný bráška, který si se mnou chtěl hrát, byla jsem většinou jeho jediná zábava a důvod, proč někde být.
Dnes mě nahradilo PSP, počítač nebo jeho MP4ka. Málokdy za mnou přijde a řekně: ,,Potřebuju pomoct nebo poradit" ,,Nudím se, hraj si se mnou".
A tak tu teď sedím sama ve svém pokoji, dívám se jak venku sněží.....jsem tu sama a pomalu si začínám uvědomovat, že je tu nějak prázdno, něco tu chybí...........asi je to on. Ta malá ,,osina v zadku" :), která mě dovede rozplakat, potěšit i fascinovat.
Když byl malý a někde upadl, nebo něco provedl, rodiče mu vynadali a on pak brečel, nesnášela jsem to, jako nic na světě. Mučil mě ten jeho dětský srdceryvný pláč a většinou to dopadlo tak, že mě to taky rozbrečelo, nebo jsem šla a prosila rodiče, ať už mu nic nevyčítají.
On je prostě moje druhé já, moje část. Tak mu vduchu přeji, ať se mu soustředění líbí a nic si neudělá.

Promiňte mi tenhle hrozněj článek a můj citovej výlev:) a važte si svých sourozenců :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zebra Zebra | 13. února 2010 v 14:16 | Reagovat

Jo, jsme na tom občas stejně... Až na to, že mírový období trvá asi jednu čtvrtinu času, kterou spolu strávíme xD - Dx

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama