Noční scéna

19. června 2014 v 23:45 | Marky
Prší, mraky se rozpadají,
dění pod sebou ovládají.
Prší, nebe proťalo světlo,
to zběsile letadlo vzlétlo.

Prší, že bude - věděla jsem,
vůni deště nasávala nosem.
Prší, svět se ztratil v kapkách,
voda spláchla ůzkost jak prach.

V ten moment, kdy slyšíš ostrý hvizd,
ani svým dechem nejsi si jist.
Prší, to jen letadlo přeletělo,
vše uvnitř mě i za oknem se rozmáčelo...

...prší.
 

Jednou

4. dubna 2014 v 0:12 | Marky
....uz tak čtyři roky si říkám, že začnu chodit spát dřív. Výsledek je zřejmý z hodiny, ve které právě píšu. Vzdycky jsem si rikala, ze na spaní je casu dost cely život. Ze se vyspim...az bude vikend....az budou prázdniny...az budu v nemocnici....a takhle se to porad odkládalo.
Jednou začnu chodit spát pred půlnocí. Jednou budu mít nudný týden bez nervů nebo shonu. Jednou mi dojde ze uz jsem starší.
Doslo mi to dneska. Ze uz tak čtyři roky je to stejne. Nemam na vysvědčení vyznamenání -> snažím se ucit vic -> chodím pozdě spat -> jsem ve stresu -> mam nekdy přehnané reakce. Nebo je to cele lež a jsem proste vrozeně citlivá? Jednou mi dojde, ze mi uteklo mládí. Že už nejsem dite a ze nic nebude jako dřív.
Jednou se sejdu s mou třídou ze základky. Jednou uteču v noci z domu a půjdu kam chci. Jednou budu možná spokojena aspon trochu sama se sebou. Jednou si budu věřit.
Jednou prijdu na způsob jak být lepsi ve vsem. Jak mít známky na vyznamenání, spát dost, být rychlejší v běhu....
Jakobych se probudila ze snu, došlo mi dneska, ze uz za dva roky jdu na vysokou. Respektive bych mela jít. Za dva roky musim vedet co budu delat cely život. Nevim to teď a to je špatně. Nejsem prý dost soustředěná. Nemám cíl. To je dost špatný. Usiluju o vsechno a nevidim smysl v nicem. Respektive ne ve škole.
Jednou chci studovat v zahraničí....- za dva roky. Už? Tak brzo? Jaké to bude za dva roky? Budu porad tak závislá na Tobě? Budeme jeste My? Doufám, věřím.
Jednou bude vsechno v pořádku. Moji kamarádi nebudou mít problémy ani nemoci, rodice se smíří s tím, kdo jsem.
Jednou se přestanu bát.

Jednou...

Všechno má smysl

21. února 2014 v 17:27 | Marky
Znáte to, že na něco dřete třeba půl roku a ono je to potom ,k ničemu´? Já bohužel jo. K čemu byly ty slzy, pot, někdy krev, jindy bolest a zvracení, když ne k účasti na mistrovství republiky? Á-ha. Asi k tomu, abych byla silnější.
Asi k tomu, abych se naučila překonat sama sebe.
Jako to dělám teď. Snažím se najít co nejsmysluplnější činnost. Kromě opakovaného učení. Něco jako ,,hej mám chu´t něco vyrobit, ale fakt netuším co!" nebo ,,ok naučím se 3. novej song na klavír dneska!.....ne....to už ne, chce to změnu!"
Možná se to nezdá, ale většina věcí má smysl, ne-li všechno.
Něco za něco, bohužel....nebo bohudík?
Mám horší zdraví, ale kolem sebe úžasný lidi. Mám to někdy těžký, ale mám dokonalý vztah s mou drahou polovičkou. Mám moc energie, ale někdy na to dojedu. Anyway......smysl věcí, které se dnes zdají být nesmyslné, je v tom, že to ovlivní ostatní věci. A nebo se rovnou vyjeví později :)
Pro dnešek tedy - VŠECHNO MÁ SMYSL! ♥ Život má smysl! ♥
 


Vítěz až na druhém místě

24. ledna 2014 v 23:23 | Marky
To jsem zase jednou takhle běžela závod....závod, před kterým jsem výjimečně nebyla nervózní. Nevěřila jsem si, ale věřila jsem, že do toho dám jako vždy vše, co ve mně je. A stalo se. Možná proto nevyčítám té jedné, která mě už podruhé v cílové rovince předběhla, nic. Vždyť osobnost vítězí. A ona je milá a ještě se mi omluvila, že se za mnou celý závodd veze a pak mě dá. Beru to. Beru, když je někdo lepší. Pokud je to fajn člověk. A trenér ,,Musíš se víc naštvat na startu, být netolerantní!" Ano, můj věčný problém, neumím být dost hajzl. Ale pochopila jsem, že a´t už budu v životě čímkoli, chci lidem pomáhat. I kdyby to znamenalo, že to nebude úplně výhodné. Pochopila jsem, že tohle se ve mně nezměnilo už pár let, tak proč by mělo.
Taky jsem moc přející na to, abych se na někoho za něco naštvala a vydrželo mi to déle než hodinu. Neexistuje, pokud to nejsou rodiče :DD
Dále jsem pochopila, že nejde o to být nejlepší, ale to nejlepší ze sebe vydat. A zůstat sama sebou. A hlavně, užít si to. Což se povedlo :) Tak proč se zbytečně zabývat myšlenkou ,,nejsem dost dobrá", když je tam i myšlenka ,,udělám vše pro to být lepší" ? :)
Jedno vím po dnešku jistě. Nidky se nechci změnit v někoho kdo ubližuje nebo se přetvařuje a tím ubližuje jen pro osobní prospěch. To radši nebudu vítěz :)

Bitch

16. října 2013 v 19:22 | Marky
Dneska je nejvíc bitch den prostě :D
tohle oslovení jede! :DD
Zase jsem se pořádně rychle na 50 minut proběhla a je mi skvěle. :3
Tenhle podzim podzim je prostě úžasnej :)) like no other a nejen podzim :))
Docela bych šla na trénink po dvou a půl týdnech, bohužel nic nebude :P ty lidi jsou boží!
this is life in colors :3 miluju spadaný listí, jsem prostě podzimní typ. Asi kvůli narozkám v listopadu :D
je úžasný vylézt z nemocnice a uz za dva týdny se postavit na ruku do stojky, udělat pár kliků s trochou sebezapření. Nejlepší je na tom to uvědomění si, ze spoustu lidí a hlavně děti i mladších to má v životě dost těžký. Ležela jsem s 8 letou holku na pokoji, která šla na zelenou a i tak ji srazilo auto a pře jelo jí teď už zdrátovanou nohu. Byla naprosto v pohodě. Záleží na tom jak si to dotyčný bere. Nebo jsem ležela s holkou, kterou zmlátil její táta tak moc, až z těch modřín dostala teplotu a musela ležet na kapačkách. Je to svinstvo, co se kolem děje.. Lidi už si neváží zdraví, života a ani druhých. Je tak těžký někomu říct něco hezkýho? Je tak těžký poslouchat toho druhého, když to potřebuje? Bitches everywhere and nobody care :P
Asi proto jsem tak šťastná z toho jaký lidí mám denně kolem sebe, když to tak vidím.
Ahoj Naty jak jde life?? :) ;))
no a úplne nejlepší je pocit, že se na všechno těším. Že ráno vstanu a řeknu si ,,písem test a bojím se tohohle...ale bitch please, to dám a bude to vysmátej den." A ono jo :D někdy si říkám, jaký to je, se zhulit, protože si tak přijdu pořád, ale jsem čistá :D a mám ze všeho hrozně dost....to je teda good lide :D
pá bitches!! :**

Krize

26. srpna 2013 v 3:51 | Marky
Ano, v tuhle chvíli se pravdu hodně moc nudím.
Spát se mi vůbec nechce, nic s tím neudělám. Číst mě nebaví, poslouchat by mě zabilo, psát ručně nemůžu kvůli tmě a koukat na film bohužel taky ne. Vůbec nevím, co budu dělat do osmi do rána, kdy smím oficiálně vstát :P
Tak si po všech těch úvahách říkám, co budu dělat v říjnu? Až nebudu mít ani 1 ruku mobilní a bolest mi nedovolí spát? Co se dá dělat v pokoji, kde spí ostatní pacienti a sebemenší zvuk je sobecký? Bože to bude nuda....to snad bych radši byla na pokoji sama a mohla i v noci koukat na filmy a tím svítit obrazovkou.
Proč se sakra nedá urychlit nebo zpomalit čas? Proč mám v těle tak dobře nastaveno skoro sedm večer? Já už vidím jak mě dnešek zabije...
jestli sebou někde neříznu, stejně se budu pořád cítit jako teď. This hurts my body, especially my heart. And I feel it so strongly. Takový ten pocit srdce nadranc, když si přitom ani nenahmatám tep, jak slabě a pomalu bije. Takový to ,,Sakra sakra sakra!" :D
kurde tohle je nuda!! Xxx

V noci

17. června 2013 v 1:46 | Marky
Skryla hlavu do dlaní,
nechtěla dát mu možnost,
noc bude zase bez spaní,
hledala svou totožnost.

Jak malé dítě nemohla
o radu někoho prosit,
snad aby tohle přemohla,
jinak bude to v hlavě nosit.

Chtěla utéct a zmizet,
však usnout nedalo se,
začala ze stolu sklízet
sešity.....a psala dál zas a zase....do rána učila se.

Zastavit napořád

16. června 2013 v 8:47 | Marky
Šla jsem spát se špatným svědomím. Mámě i tátovi jsem ublížila. Ale proč? Není to tak těžké. Stačí říct, že se mi na chatu s nima nechce a už jsou z toho vedle jak kdybych na ně řvala něco sprostě. Chtělo se mi zase plakat. Ale naštěstí je tu ještě věcně free brácha, zase mě zachránil. Tak jsem na sebe v duchu řvala a bez pláče usnula.
Vzbudila mě stínohra v okně. Tohle mi nikdy nedošlo. Tohle doma není. Když oknem problikává světlo, protože dva metry od stěny se houpou větve borovic a vytváří tak světelnou show.
Bude mi to chybět. Až jednou vyrostu, bude mi strašně chybět každé léto strávené tady. Ano, často jsem měla řeči, že mě to tu nebaví...ale upřímně ani jednou to snad nakonec nebyla pravda. My jsme totiz byli vychováni tak, že chytrej člověk se zábaví vždycky a všude. Vyšla jsem ven a poslouchala ptáky. Všude tolik přírody. Slunce na mě pere hned od rána, protože sedím na okraji zahrady na dřevěném trámu zády ke křoví. Ale není to jako ve městě, kde to ja vás pere ze všech stran, máte rozpálenej dům a není úniku. Tady si každý může vybrat. Ve všem. Moje minulé prázdniny byly těžce sebedestruktivní každodenní zoufalství. Ale těším se na tyhle prázdniny. Je tu tolik možností kam a jak se vydat. Bude mi chybět večerní chození do tábora s partou.
Strašně moc bych si teď přála jedno: zastavit čas napořád. Vím, nejde to, a to mě skličuje. Ale umím vzít realitu takovou, jaká je. Proto je mi například jasné, že bych tady nemusela sedět a psát. Jdu se učit, aby ze mě jednou taky něco a někdo byl a já mohla rodičům aspoň částečně vrátit všechny ty krásný roky mého dětství a mládí nejen tady na chatě.

Svoje srdce a sebe

26. dubna 2013 v 20:42 | Marky
Jeden šílený úspěšný den.
V noci jsem se chtěla učit, ale bylo mi tak špatně, ze jsem se nesoustředila. Ráno trochu hrozné....vydat ze sebe vše doslova :P
Ve škole jsem se s úsměvem chytla už druhou hodinu o tělocviku při rozběhání, stojkách na hlavě a frisbee. Tak hezky, proč se neusmívat :)
Horší to bylo poté, testy. Ale bylo mi tak špatně, že ani stres neměl šanci.
Páteční poslední hodina a já ožívám a těším se na Tebe a pak běžim a běžim na zastávku x)
Malinko let me sleep in Your Arms v tramvaji a please don't leave me v buse. Ale nejlepší bylo stejně ,,Hahaa ten trouba vypadl z autobusu!" ,,Jo haha to je můj bratranec!" :D
Běžim ke stadionu a za mnou běží kamarádka a nestíháme společně - ve dvou se to lépe táhne :)
Všichni v trenkách a bodýčkách a já jediná tříčtvrťáky a tílko, why nit už ji bylo jedno jestli se uvařím nebo Jo. Je ale strašně milý proběhnout a slyšet od trenéra a runfriends ,,Klídek, nespěchej a protáhni se." :) Ptaly se co mě bolí, když už to poznaly, nelhala jsem. Sice to bylo dokola ,,Co tady děláš sakra? Tenhle trénink ikdyž dáš, ublíží ti. Řekni mu to, prosím řekni to a běhej malinko!" Nope.
Poprvé mě mile překvapily a nešly to na mě prásknout :)
vedro, hudba a spousta fajn lidí na dráze. Běhu bych se nikdy nevzdala, když to jde. Ou jé, série tažený mnou byly i proti větru o 3 sekundy rychlejší než limit x) ❤ No matter what, I LOVE RUNNING!! ❤
A tak jsem to s politou hlavou dala a trenér mě pochválil :)
A běžela jsem a běžela další 3/4 hodinu až na místo koncertu. V metru ,,Heya bitchez fuck Ya all!! I love running and I am late. So what I have a skirt?!" :D
Poslední epic quest dneška byl zvládnout koncert. Takhle moc jsem si to neužila poslední rok. Krásný dojemný songy, super akustika a nakonec megastres, který mi pomohl zpívat výš. Zkuste ze 24členného sboru ve čtyřech lidech přestoupit před diváky a nezmrvit finskou Levan Polkku a Only You od Flying Pickets....❤❤ pak saxofon sólo a nakonec proste euforie. Srdce na kusy a já buuuurn. Ale dala jsem do tohohle dne všechno. Úplně všechno. A výsledek je pár snad šťastných lidí určitě 2 dojatí prarodiče. Není nic hezčího ez kdyz vám děda rekne ,,Tak mi díky Tobě na dve hodiny nebylo smutno, děkuju ti!" ❤❤
A ani mě máma nesprdla za to, že jsem vubec nic nejedla. To je teprve úspěch x'D
Through my pain and through my fear, I have made it totally clear! ❤❤
Díky za tenhle den

Ráda tě vidím

4. října 2012 v 22:51 | Marky
To byl ale super den. x) ♥♥
Ranní chemie nic moc, ale nepsal se test, takže dobrý. Vtančila jsem do třídy na hudbu, kámošům rozdala sušenky a byli z toho happy, takže já taky. x) O suplovanejch hodinách jsme se s kámoškou učily na zítra, já jí pomáhala s chemií a pak mi dvě hodiny vylejvala srdce z problémů a nálad. A nějak se zkepšuju, míń to hrotim a víc se snažím to řešit za ostatní, prostě pomoct. ♥♥ :) Dala jsem si na hodinu ruku do stahpvací gumy, což bylo samo o sobě taky vtipný a super, idkyž sebedestrukce na totál. Vtipný bylo, když jsem se pak do toho nejvíc bolavýho místa bouchla a jenom ,,UHHHHH!" a kámšoka ,,Bdueš zvracet?!!" :D Super a sebedestruktivní bylo, když si uvnitř říkám ,,Tyvole tohle nedám....hmmm sakra to bolí.....do háááje." a přitom na tváři úsměv, poker emotions, no tears, žádná křeč....takže se dost dobře ovládám, ani to na mně nepoznala. A navíc jdu v pondělí a doktro bude mít jistě radost! :) Pak jsem potkala kámošku ze sboru, seděla sama na lavičce a poslouchala, koukajíc do země. Když jsem přišla blíž, první její věta byla ,,Jéé Marky, já tě tak ráda vidím!!" ♥ A objala mě, pak mi řekla, co se děje atd. a s úsměvem jsme se rozloučily, takže yes, yes, ou yes!! ♥♥ Matika nudáááááá. xD
Ale ájina s rodilu mluvčí fajn. Nejdřív mě potěšilo, když mi řekla, že se jí líbilo moje vystupení v úterý a pak nám zadala práci - hrát zkoušejícího u FCE testů ústní části a žáka. A když kámoška byla zkoušející, ptala se ,,How big is your family?" a já ,,Oh my family is very big.....for example I have three grandmothers." a ona ,,So what?!! You have three DRUNK MOTHERS??!!" xD x´D ♥♥ No hlína byla. x)
Pak jsem měla strašnou radost, že mi začalo bejt blbě...ale to neřešit radši. :)
A tak nějak to byl super, den, běhala jsem po chodbách, pak jsem kecala se starou kámoškou z pátý, co se k nám dostala a doma jsem šla na půl hodiny běhat proti totálnímu větru, což bylo....ehm ehm výgeb. xD ♥♥ love it!

Ovšem nejlepší byl shopping s mámou....tak nejenom ty věci, ale i sranda u dušení se kuličkama z bubble tea, kravení a radost z barev. Jemnuje se to ,,Mami to musíš mít, ty seš kanec, bože tobě to sluší!!" ♥♥ :´)

Just being happy....no comment. :´) ♥♥ Living a good good life ♥

Kam dál